POVÍDKA: Lights - camera - KISS!!! (2)

12. října 2015 v 22:01 | Samuel K. Shion |  Moje Tvorba
Dokud mám čas, tak přidám rovnou i druhou část LCK. Opět jsem si to po sobě četl a je tam tolik gramatických chyb, že se mi to ani nechtělo opravovat, o slohových chybách nemluvě. Snad si to i tak užijete, pokud patříte mezi šílené fanynky yaoi, tak naše škola celebrit pro vás v druhé části připravila akci, na které byste chtěli být ^^
Název: LIGHTS-CAMERA-KISS!!!
Druh díla: POVÍDKA (epika)
Část: 2/?? (část 1 - !!ZDE!!)
Prvně zveřejněno: 4.7.2013




Slunce už bylo vysoko a byla přestávka před třetí vyučovací hodinou. Všichni byli ve třídě a učitel tam byl s nimi.
"Dohodli jsme se, že ku příležitosti nástupu nového studenta, uděláme do této třídy den otevřených dveří pro vaše fanynky. Bude to příštích 8 hodin, a jelikož se nám nahlásilo hrozně moc děvčat, dostali ostatní studenti na den volno a tak máme možnost, aby každý pár měl vlastní třídu, ve které se bude moci svým ctitelkám předvádět. Doufám, že jste všichni připraveni vydat ze sebe to nejlepší… dívky budou rozděleny do 14 skupinek, protože je 14 párů, postupně se budou ve třídách střídat a nakonec, až každá skupina projde každou třídu, budou moci děvčata jít za párem, který si nejvíce zamilují, pár, v jehož třídě bude nejvíce dívek, získá nejvyšší finanční odměnu, je vám to jasné?"
"Ano," zvolala třída sborově.
Andrew se usmál na Gabriela.
"Takže tohle je tvé první vystoupení, nezapomeň, že ty dívky si mají myslet, že se Zophielem vážně chodíš, takže se zkus přetvařovat, ano?"
"Já… totiž…"
Gabrielovi zrudly tváře. Vzpomněl si, co se stalo včera ve třídě. Jak ho Zophiel zachránil a jak se líbali.
"Nemáte šanci!," vykřikl jeden kluk.
Byl dokonce menší než Gabriel, byl skutečně maličkatý, nejmenší z celé třídy, měl krátké, ale husté růžové vlasy a trochu děsivě rudé oči. I přes barvu jeho očí byla však jeho celková vizáž stoprocentní roztomilost.
"Bože, to je… to je Rolly Miller, ten neuvěřitelně známý herec," vyjekl Gabriel rozrušeně.
"Jsi na škole pro celebrity, co si čekal, trotle," usmál se Rolly.
Gabriel se cítil trapně.
"Rolly, nevytvářej rozruch, prosím," řekl učitel.
"Chtěl jsem jen říct, že tentokrát jedničku rozválcuju, má se na co těšit, tentokrát vyhrajeme my," usmál se Rolly znovu.
"Proč my nepřipadá vůbec takový, jaký je ve svých románech?," zamumlal Gabriel.
"Protože takový není, je to herec, před kamerami se stává postavou ze scénáře, ale ve skutečnosti i přes své věčné úsměvy, je to škodolibý skrček," řekl tiše Andrew.
"Rolly prosím, nech toho," řekl nějaký hodně vysoký kluk.
Jeho vlasy byly světle hnědé a oči modré, ale hlavní, co vás na něm hned upoutá, byla jeho výška. Byl snad ještě o několik centimetrů vyšší než Zophiel. Andrew se rozesmál.
"Čemu se směješ?," zeptal se Gabriel.
"No víš, tady Brian je v páru s Rollym."
"Já věděl, že je to Brian Carter, on je přeci bubeník z FieryFour."
"Ano, já jsem zpěvák, Katze kytarista, Brian bubeník a baskytaru má na starost támhle Jack."
"Jack White je tu taky?"
"Ovšemže," pousmál se Andrew a ukázal na kluka s jantarovými vlasy.
"A s kým je on?," zeptal se Gabriel.
"Támhle se Stanleym, on je sólový zpěvák a úplně boží surfař."
"S-Stanley," vylekal se Gabriel.
"Co se děje?," zeptal se Andrew starostlivě.
Gabriel se klepal, ale neřekl ani slovo. Všiml si toho Zophiel.
"Stalo se ti něco?," zeptal se. Gabriel mlčel, jen se klepal a chytl se za to zápěstí, za které ho včera držel Stanley. "Pořád tě to ještě bolí?," ptal se Zophiel.
"Trošku," špitl Gabriel.
"Co ho bolí? Co se mu stalo?," strachoval se Andrew.
"To tě nemusí zajímat. On je můj a já o něj budu pečovat, jasný?," osopil se na něj Zophiel.
Andrew zmlkl, ale dělal si starosti. Díval se na Gabriela a pořád přemýšlel nad tím, co se mu mohlo stát. Učitel všechny vyzval, aby vyšli ze třídy, pouze Andrew a Katze měli zůstat v jejich učebně.
"Andrew, tváříš se nějak divně, děje se něco?," zeptal se Katze, když zůstali sami.
"Nevíš, co se stalo Gabrielovi?"
"Krom toho, že se teď neustále drží u Zophiela?"
"Cože?"
"Do třídy přišli spolu, ale tos tu ty ještě nebyl."
Andrew se zatvářil ustaraně. Nechtěl, aby se Zophiel moc přibližoval k Gabrielovi.
"Kde máme na ty dívky čekat?," řekl Andrew, aby se přivedl na jiné myšlenky.
"Prý máme sedět na katedře."
"Fajn, sedej, já si sednu k tobě na klín, musíme to vyhrát, musíme."
Katze se usmál. Věděl, že nic nezvedne Andrewovi náladu tolik, jako když si dokáže, že je prostě jednička.
Na chodbě bylo slyšet dívčí hlasy, už jen po sluchu bylo znát, že jich je opravdu hodně. Skupina číslo 1 vešla do první učebny. Katze seděl na katedře, Andrew mu seděl na klíně a zrovna se chystali k polibku. Dívky začali nadšeně ječet.
"Jé, vítejte tu, omlouvám se za rozruch, nevěděl jsem, že přijdete tak brzy, chtěli jsme si před vaším příchodem s Katzem trochu pohrát, překvapili jste nás," usmál se Andrew.
"To nevadí, jen si hrajte dál, nás si nevšímejte!," křičela jedna dívka přes druhou.
"To jsou mi ale obětavé slečny," pousmál se Katze a pak na dívky mrknul.
Některé z nich začali omdlívat, ostatní pištěli, jak splašené.
"Tak, kde jsme to skončili?," ptal se Andrew.
"Myslím, že někde, tady," řekl Katze a políbil ho.
Děvčata pištěla čím dál hlasitěji. Asi po půl hodině se přemisťovali do další třídy.
"Vítejte! Vítejte!," pokřikoval Rolly a točil se dokolečka před katedrou.
Brian seděl za katedrou, jako sedává většinou učitel a přísným pohledem ho pozoroval.
"Můžeš už toho nechat!," vykřikl najednou.
Rolly se rozplakal.
"Ale… ale… já jsem je chtěl jenom… přivítat," vzlykal.
Brian se postavil, došel k němu a objal ho.
"Promiň, nechtěl jsem tě rozplakat. Odpusť mi to, moc mě to mrzí."
"Hlavně mi slib, že už na mě nikdy nebudeš křičet," prosil Rolly a podíval se na něj těma rudýma uplakanýma očima.
"Nebudu, už nikdy," řekl Brian a vášnivě ho políbil.
"To je… to je tak sladký…," vzdychala jedna dívka za druhou a všechny se dojetím rozplakali.
"Ale co to vidím," řekl Rolly a odtáhl se od Briana. "Neplačte mé dámy. Je libo kapesníček?," a začal rozdávat všem dívkám papírové kapesníčky.
Půl hodinka brzy utekla a přišlo další střídání. Skupinka číslo 8 šla zrovna k Stanleymu a Jackovi. Když vešli do třídy, uslyšeli všude kolem sebe zvuky moře. Všechny se moc divili. V rozích místnosti stáli palmy a na tabuli visela spousta umělých havajských květů a bylo na ní napsáno "Vítejte na Havaji!"
"Vítám vás tu všechny," zaznělo náhle z obrovských reproduktorů, z kterých předtím zněly ty mořské zvuky. Před katedrou stál Stanley pouze v plavkách a v ruce měl mikrofon. "Vítejte na naší pláži lásky."
Teprve tehdy si dívky všimly, že na podlaze je všude písek.
"Tohle se dalo čekat, vždyť je to přeci náš hrozně sexy surfař," špitaly si mezi sebou.
"Máte pravdu, ale co je surfař na pláži bez svého surfu?"
Za Stanleym visela látka s motivem moře, která zakrývala katedru, aby na ni děvčata neviděla. Látka najednou spadla a za Stanleym na katedře ležel surf a na něm ležel Jack.
"Ale pokud chceš ten svůj surf získat, musíš se dostat přese mě," zasmál se Jack.
Stanley odhodil mikrofon a z boku přistoupil ke katedře, takže stál tam, kde měl nohy.
"A na co bych ještě potřeboval surf, když jsi tu ty?," řekl a vylezl nahoru nad Jacka.
Dívky pištěli. Stanley rukou zajel Jackovi pod tričko a pak ho začal líbat. Čas letěl rychlostí blesku a brzy tu bylo poslední střídání. Skupina 12 byla zrovna u Zophiela a Gabriela. Tihle dva vystupovali v učebně hudební výchovy. Gabriel seděl u klavíru a hrál jakousi pomalou temnou skladbu. Okna byla zatažená a třída vyklizená. Kromě klavíru tu nebylo nic, jen tma. Zvuk klavíru se odrážel od stěn a dívkám běhal mráz po zádech. Najednou se zezadu ke Gabrielovi přiblížil někdo v černém plášti. Děvčata viděla, že vytáhl nůž. Udělal jediný prudký pohyb, Gabriel vykřikl. Zdálo se, že ho ten neznámý podřízl. Dívky ječely, třásly se a strach jim vháněl slzy do očí. Náhle i jediné tlumené světlo, které dívkám umožňovalo vidět, co se dělo u klavíru, zhaslo. V místnosti byla naprostá tma. Náhle se všechna světla rozsvítila. Za zemi před tabulí seděl Zophiel a v náruči držel Gabriela. Vypadalo to, že Gabriel má na krku krev a nezdálo se, že by byl živý. Zophiel ho pevně svíral a klepal se.
"Proč? Proč lásko moje? Proč si mě opustil? Ne to já, já za to mohu. Odpustíš mi, lásko? Odpustíš mi někdy, že jsem tě zabil?"
Dívky se ulekly.
"Cože? On ho zabil? Proč?"
"Miluji tě, byls pro mě vším, mrzí mě to," řekl Zophiel, pohladil Gabriela po tváři a políbil ho.
Když se jejich rty opět oddělily, Gabriel pomalu otevřel oči.
"Zophieli?"
"Gabrieli, lásko, ty žiješ?"
Gabriel se usmál. Zophiel se neudržel a se slzami v očích Gabriela začal vášnivě líbat. Děvčata plakala, jako kdyby krájela milion cibulí. Všechny byly tak dojaté.
"Tedy nečekala jsem, že to skončí dobře."
"Já taky ne, tenhle je přeci ten herec, co často hraje vrahy v hororech."
"Pravda, ale to je fuk, spíš mi řekněte, kdo je ten malej klučina."
"To je ten nový student, kvůli kterému je tahle akce?"
"Jo to bude nejspíš on."
"Ano, je to on."
Skupinové prohlídky skončili a dívky vypadaly hrozně šťastně. Teď přišlo to, na co všichni čekali. Každá dívka si teď mohla vybrat, do které ze 14 místností se podívá ještě jednou. Na přemýšlení měly půl hodiny, další půl hodiny bylo, aby si i ty nejváhavější se svými oblíbenci ještě chvíli užili, během této doby se také sčítalo, kolik dívek, kde je. Nakonec dívky šli domů. Žádné z nich se nechtělo, ale věděly, že musí. Učitel svolal všechny chlapce zpět do jejich třídy.
"Takže teď vám řeknu, jak jste se umístili." A tak vyvolával pořadí, až došel k pátému místu. "Na pátém místě se umístili Stanley Lewis a Jack White."
Stanley byl poměrně zklamaný. Přeci jen jim celá ta havajská maškaráda zabrala dost úsilí a s takovým umístěním nebyl spokojený.
"Jen se podívejme, třetí místo tentokrát obsadili Brian Carter a Rolly Miller."
"Cože?!!!," vykřikl Rolly.
"Promiň Rolly, já vím, že jste vždycky druzí, ale teď jste prostě třetí, já za to nemůžu," zlobil se učitel.
"Kdo je druhý?," ptal se nedočkavě Andrew.
"Druhé místo je hodně překvapivé, ale nejspíš je to prostě tím, že je tu nový. Druhé místo mají Zophiel Hill a Gabriel Johnson."
"To jako vážně? My?"
Gabriel nemohl uvěřit vlastním uším.
"Gabrieli?"
"Copak je, Zophieli?"
"Já jen… děkuju ti. Doteď jsem se držel kolem desátého místa, teď mi vyměnili starého partnera za tebe a koukni na ten skok. Jsi úžasný. Slib mi, že i kdyby si dostal možnost, nikdy mě neopustíš. Prosím."
"Zophieli, já…" Andrew se na Gabriela zadíval a čekal, co řekne. Gabriel se usmál. "Proč bych tě měl opouštět? Mně se s tebou pracuje moc dobře."
Tohle Andrewa dostalo.
"A první místo mají naše největší a nejsladší hvězdy Andrew Baker a Katze Klein!," ohlásil učitel.
Katze se na Andrewa podíval.
"Ty nemáš vůbec radost, Andrew?"
"Ale jo mám," řekl Andrew, ale nezněl vůbec přesvědčivě. "Já… asi půjdu domů, nějak mi není dobře, zatím se tu mějte," řekl a odešel ze třídy.
Gabriel se za ním ustaraně díval.
"Andrew," povzdychl si.
"Nevšímej si ho, pojď sem, dej mi pusu," řekl Zophiel a přitáhl si ho k sobě.

Katze to celé sledoval, pak se zahleděl směrem, kudy odešel Andrew a pomalu se vydal za ním.

Konec části 2

Část 1: >>KLIK<<
Část 3: >>KLIK<<

Váš lord Samuel K. Shion
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama