POVÍDKA: Mladý lord (Srdce v okovech)

8. října 2016 v 0:33 | Samuel K. Shion |  Moje Tvorba
Ano, je to tak. Místo, abych dělal, co mám, jsem sepsal další díl starého příběhu. Díly na sebe prakticky nenavazují a tento díl je kratší, než ten předchozí. Vlastně se vypisuji z úplně jiné situace za použití stejných postav jako předtím.
Název: MLADÝ LORD
Druh díla: POVÍDKA (drama)
Prvně zveřejněno: 8.10.2016


Mladý lord sedí na parapetu obrovského zdobeného okna a hledí do dáli. Do místnosti po zaklepání vstoupí jeho temný služebník. Chvíli váhá, než na svého pána promluví.
SLUHA: Mladý pane, měl byste jít spát.
MLADÝ LORD (tiše): Co dělám špatně? Řekni. Já už jsem úplně bezradný. Ať dělám, co dělám, lord Anthony není šťastný.
SLUHA: Možná nepatří mezi ty lidi, kteří umí být šťastní.
MLADÝ LORD: To přeci není o tom, to umět. Takhle lidské štěstí nefunguje.
SLUHA: Tak možná prostě šťastný být nechce.
MLADÝ LORD: Tomu nevěřím. Odmítám tomu věřit. Takové hloupé tvrzení. Osud mu pouze nepřeje. Snaží se, touží, ale stále je to k ničemu. Zlo ho pronásleduje na každém kroku.
SLUHA: Zlo člověka nikdy tak dlouho nepronásleduje na každém kroku, tedy pokud se s ním neuzavře smlouva.
MLADÝ LORD: Narážíš tím snad na něco?
SLUHA (s poklonou): To bych si nedovolil, můj pane.
MLADÝ LORD: Tvá drzost nezná hranic, ale tvůj rozum je bystrý. Nebezpečná kombinace. Žádný lidský červ tolik nebezpečný není a stejně si lidé neustále ubližují navzájem. To dokazuje, jak křehcí ve skutečnosti jsou.
SLUHA: Naprosto souhlasím. A pokud mi prominete ještě jednu drzost, musím podotknout, že lord Anthony patří mezi ty nejkřehčí.
MLADÝ LORD: Neprominu. Okamžitě to odvolej.
SLUHA: Odvolávám.
MLADÝ LORD: Bystrý, vážně bystrý. Poslyš, co by se stalo, kdybych teď skočil dolů?
SLUHA: Lord Anthony by se zhroutil a já bych dostal výplatu o něco dříve.
MLADÝ LORD: Zhroutil by se? Jenže, když neskočím, zhroutím se já.
SLUHA: Hádám, že to pro vás v současné situaci není tak důležité.
MLADÝ LORD: Vážně jsi neuvěřitelně bystrý, začíná mě to rozčilovat. Ale máš pravdu. To teď není důležité… Podívej se na to nebe. Jak dnes ty hvězdy nádherně září.
SLUHA: Dávám přednost zcela tmavým nocím.
MLADÝ LORD: To mě nepřekvapuje. Ale i tak, koukni na tu krásu. Myslíš, že tam kdesi za hvězdami existuje jediná planeta, na níž kvete štěstí?
SLUHA: Štěstí kvete tam, kde nekvete život, můj pane.
MLADÝ LORD: Tak jistě. Je logické, že tam, kde nikdo není, jsou všichni šťastní. Bohužel, kdybych se tam přestěhoval, už by tam někdo byl a štěstí by se vytratilo.
SLUHA: Pravda. Ale i kdyby byli všichni šťastní, já bych byl nešťastný a tak by všichni šťastní nebyli.
MLADÝ LORD: Štěstí je složité a pomíjivé. Navíc téměř průhledné, takže i když jej na okamžik zachytíš, ani nemusíš vědět, že ho máš a to je pak opravdové neštěstí.
SLUHA: A já bych řekl, že to je částečně i případ lorda Anthonyho. Lidé si neumí vážit toho, co mají. Umí jen oplakávat to, co už ztratili a tím postupně ztratí vše.
MLADÝ LORD: Mě ne. Já tu pro něho budu stále.
SLUHA: Opravdu? Když sedíte na okně a toužíte skočit? Nepodceňujte lidské touhy, obzvláště pak ty hříšné.
MLADÝ LORD: Asi máš pravdu. Jestli nechce ztratil dočista vše, asi by se měl konečně svému štěstí podívat do očí, dokud stojí přímo před ním a ne čekat, až skočím. Měl by sem přijít a dojít si mě zachránit.
SLUHA: A není to namyšlené mluvit o sobě jako o jeho štěstí?
MLADÝ LORD: Momentálně jsem to nejméně průhledné štěstí, které má. Až skočím, neuvidí už ani obrys nějakého štěstí. Až skočím, on oslepne.
SLUHA: Jenže vy neskočíte a on už i tak slepý je.
MLADÝ LORD: Přesně tak. Takže tu zůstanu a budu udržovat poslední zbytečky jeho zraku, dokud sám neoslepnu.
SLUHA: Ano, přesně to uděláte. Protože už jste zkrátka takový.
MLADÝ LORD: A pak se jeden druhého budeme snažit vést, přestože ani jeden z nás neuvidí cestu.
SLUHA: A pokud se dočkáme nějakého konce, tak lord Anthony skočí z okna.
MLADÝ LORD (zamyslí se): Nejspíš. A tím končí tato komedie.
SLUHA: Zdá se vám to komické?
MLADÝ LORD: Ano. Tragédie jsou vždy komické, pokud je napíše osud a ne člověk.
SLUHA: Takže tragédie je pouze výmyslem člověka a komedie je záležitostí osudu?
MLADÝ LORD: Nesouhlasíš snad?
SLUHA: Já plně souhlasím, jen mě udivuje slyšet tento názor od vás.
MLADÝ LORD: Asi už se blíží svítání…
SLUHA: A nebo právě nastala ta nejhlubší noc.
Stojací hodiny v místnosti začnou odbíjet půlnoc. Hvězdy na noční obleze zmizí za mraky a mladý lord se zamračí.
MLADÝ LORD: Nenávidím, když máš pravdu.
SLUHA: I přesto je možná již čas na oponu.
MLADÝ LORD: Nejspíš. Tato nudná komedie je již příliš dlouhá.
SLUHA: A to teprve začala, můj mladý pane.
MLADÝ LORD: Tak už odejdi. Dnes se uložím sám.
SLUHA: Takže nebudete spát.
MLADÝ LORD: Samozřejmě.
SLUHA: V tom případě dobrou noc, mladý pane.
MLADÝ LORD: Dobrou noc.

SLUHA (ukloní se a odejde): Další zbytečné, hloupoučké představení. Naivní hra o naivním lordu se srdcem v okovech.


Váš lord Samuel K. Shion
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama